Irsko

Irsko je krásná nížinatá země plná drsných travnatých plání, starověkých památek a legend, která každému návštěvníkovy nabídne možnost na chvíli zakusit její drsnou a zároveň pohostinnou tvář. Celosvětově je známa především díky svátku sv. Patrika, který je patronem země a to již od 5. století, kdy zde šířil křesťanství a osvětu. Ale dnes je to především rychle se rozvíjející země, která patří k nejrychleji rostoucím zemím v Evropě, a i když je tu dnes už rozvinutý chemický a petrochemický, elektronický, kovozpracující, nábytkářský a potravinářský průmysl, je stále hlavní vývozní komoditou ovčí vlna. Irsko je parlamentní republika v čele s prezidentem, jejím hlavním městem je Dublin a měnou je Euro. Irská republika je od roku 1973 členem Evropské Unie, dále je členem NATO a součástí schengenského prostoru. Oficiální jazyky v zemi jsou Irština, odvozená z původního keltského jazyku, a převládající angličtina.

Naše cestovní agentura Vám nabízí ubytování v Irsku ve více jak 1277 hotelech, apartmánech, penzionech, hostelech, resortech, rezidencích a nocleh se snídaní a to jak v hlavním městě Dublin, tak i v ostatních metropolích Irska, jako jsou Killarney, Galway, Cork, Kenmare a Westport.  Případně nabízíme ubytovací kapacity i v okolních zemích, sousedními státy Irska jsou Velká Británie.

Irský ostrov, druhý největší z Britského souostroví je ze západu obklopen Atlantským oceánem a Irským mořem z východu, dále Keltským mořem na jihu a přilehlým průlivem sv. Jiří na jihovýchodě. Většina území Irské republiky, jsou travnaté nížiny, které jsou pouze na pobřeží zakončeny horskými vrcholy, mezi něž patří i ten největší Carrauntoohilll ležící v pohoří Macgillycuddy's Reeks nedaleko města Tralee. Irská republika má jediný pevninský sousední stát a to součást Velké Británie - Severní Irsko, jejíž zbytek se rozkládá na ostatních britských ostrovech.

Historie Irské republiky je úzce vzpjata s historii celého Irského ostrova, který dnes najdeme rozdělení mezi dvě země. Většina ostrova náleží Irské republice a zbývající část Severnímu Irsku, které je součástí Velké Británie. Původní keltské osídlení ostrova je relativně mladší než zbytek kontinentu, první lidé se zde usídlili pouze 6000 př.n.l. a jejich stopy jako jsou impozantní mohyly v Newgrange, tu najdeme dodnes. Většina původní keltské populace zde až do začátku našeho letopočtu obývala nevelké roztroušené vesnice, většinou jen na pobřeží nebo v okolí velkých řek. Vývoj ostrova v prvním tisíciletí našeho letopočtu však byl poznamenán vnitřními spory mezi jednotlivými kmeny a častými nájezdy Vikingů. Všechny tyto události vedly ke snahám o sjednocení země a to různými vládci jednotlivých knížectví ostrova. Bohužel dokonce ani irský velekrál Brian Bóruma neměl štěstí a to proto, že při vítězné bitvě proti Vikingům sám padl. Dalším v řadě irských králů, který se pokusil o sjednocení Irska byl vládce východoirské provincie Diarmuid Mac Murchada, který se o to pokusil po svém svržení, prosbou o pomoc u krále Anglie Jindřicha II. Toto rozhodnutí mělo pro Irsko neblahé následky, protože po jeho úmrtí a dalších bojích připadlo Irsko právě Jindřichu II., který jej svěřil svému nejmladšímu synovi Janu Bezzemkovi. Následná tvrdá nadvláda normanské šlechty trvala až do poloviny 13. století, při které se Irsko podle anglického vzoru rozdělilo na Hrabství a také zde byly zřízeny porotní soudy a parlament v Dublinu. Do země migrovalo hodně obyvatel z ostatních částí Velké Británie a míchalo se s místním obyvatelstvem. Díky tomu došlo k rozvoji celé země a k výstavbě nových měst jako je Ennis, Waterford, Sligo nebo Donegal a k rozvoji irské kultury a literatury, díky následnému odvrácení pozornosti anglických králů bojem s Francii a Španělskem. V 16. století se pak anglický král Jindřich VIII. prohlásil také hlavou církve ve svých državách, což v důsledku vedlo k mnoha střetům a nepokojům v převážně katolickém Irsku. Tyto boje měly v průběhu dalších 200 let velice neblahý dopad, a to jako výrazné potlačení práv katolických Irů vůči protestanským Angličanům. Tyto boje nakonec vyústily v roce 1782 k nezávislosti irského parlamentu na britské monarchii, země měly společného jen panovníka. Bohužel tato skutečnost vydržela jen do roku 1800, kdy byl místní parlament donucen anglickou monarchií se sám rozpustit, což v důsledku způsobilo další vlnu odporu a bojů proti nadvládě Anglie. Boje trvaly až do roku 1922, ve kterém se odtrhlo 26 hrabství od Spojeného království a vyhlásilo samostatný Irský svobodný stát, který byl Anglií akceptován jako jeden ze členů Comonwelthu a následně v roce 1949 přejmenován na Irskou republiku.